Malý místnosti a „ hodně“ lidí.
Dva záchody pro všech šest set!
Je to všechno fakt?
Bohužel ano,
Terezín.
Já a Šoa
Pocity? Nemohu je popsat.
Na náměstí snad ani jeden pořádný úsměv
nebo lidé s papírama na hlavu.
Na první pohled se mi tu nelíbí.
Co bylo pak?
I mě ten úsměv utekl a na hodně dlouhou dobu.
Hroby před hlavní bránou,
bylo jich fakt hodně,
postele, kterým se tak nedá říkat,
umyvadla, kterými ani voda neprotekla,
okna přes které slunko neprošlo.
Pocit, že před těmi X lety tu byli oni,
ti, kteří třeba i prosili o lepší život…
Stát teď na tom místě, kde umírali a trpěli…,
jak se cítili, jak jim bylo?
Vážně nic moc.
Můj výraz se nezměnil, teď když na to myslím….
D. Rozínková