Historie

Historie školství v Rokytnici v Orlických horách do roku 2005.
První zmínka o existenci školního vyučování v městečku Rokytnice je z r. 1636, kdy v Rokytnici vzniká samostatná farnost doposud spravovaná z více než třicet kilometrů vzdálených Králík. Pod novou farnost byla připojena i v té době již existující farní škola. Vzhled ani polohu nejstarší školy neznáme. Lze se domnívat, že byla situována někde v blízkostisoučasné budovy radnice. Velký požár města 26.7.1661 budovu školy zcela zničil, takže bylo nutné přistoupit ke stavbě nové. Jednalo se o přízemní roubenou budovu se šindelovou střechou, která vznikla pravděpodobně ještě v průběhu druhé poloviny 17. století. Budova byla postavena na místě dnešní radnice. Její podoba je známa z kreseb v kronice rokytnického kronikáře Benedikta Hunkeho. Vyučování v této škole probíhalo zcela jistě výhradně v německém jazyce, neboť městečko postupně osídlovalo množství německy mluvících poddaných ze sousedního Slezska a Kladska, kteří přicházeli na rokytnické panství německého šlechtického rodu Nostitz-Rienecků. Výuka byla v tomto období málo organizovaná. Školu navštěvovaly pouze děti ze zámožnějších rodin a její existence závisela především na štědrosti zřizovatele – římskokatolické farnosti příp. majitele panství. Výuka ve škole byla často přerušována vlivemrůzných nemocí, prací na poli nebo tuhé zimy. Dne 6. prosince r. 1774 vydává císařovna Marie Terezie Všeobecný školní řád, který zaváděl šestiletou povinnouškolní docházku pro děti od 6 do 12 let. Pro velikost městyse Rokytnice byla tímto řádem zřízena triviální škola (pravděpodobně dvojtřídní), která vyučovala třem základním předmětům – čtení, psaní a počítání včetně základních pracovních a hospodářských znalostí. V praxi však nebyla povinná školní docházka příliš dodržována, kdy v Čechách nechodilo do školy asi 30% dětí školou povinných. Povinnost navštěvovat školu opět připomněl nový školský zákon z 11. srpna 1805. Povinná školní docházka se však zlepšila až koncem 20. let 19. století (již 90 % dětí navštěvovalo školu).
Roku 1868 císař František Josef I. provedl další reformu školství, která stanovila místo šestileté, osmiletou povinnou školní docházku - od šesti do čtrnácti let věku dítěte. Většina škol byla v té době církevní nebo městská, s nejednotnými osnovami a velkými rozdíly v úrovni. V novém systému však byly zestátněny v cílenou síť a opět zdokonaleny. Triviální a hlavní školy byly spojeny do škol obecných, osmi nebo devítiletých, podreálné, jak se od roku 1854 oficiálně nazývaly normální školy ve větších městech, pak přeměněny ve školy měšťanské, tříleté, kvalitnější a více humanitně zaměřené, do nichž bylo možno přestoupit z pátého ročníku obecné školy a které zase umožňovaly start na čtyřleté gymnázium. Řízení, správa a dohled nad školstvím tak přešly na stát. Církvi však bylo ponecháno právo zakládat soukromé církevní školy pro děti příslušného vyznání. Žáci se učili prvních pět let v obecné škole a zbývající tři roky povinné školní docházky splnili v měšťanské škole, na osmiletém gymnáziu nebo pokračovali v 6. až 8. třídě obecné školy. Úkolem měšťanských škol bylo poskytovat vyšší vzdělání, než poskytovaly obecné školy, a to žákům, kteří neměli možnost studovat na středních školách. Ustanovením, že v každém školním okrese musí být aspoň jedna měšťanská škola, byl dán základ pro vybudování sítě měšťanských škol. Tento dvoukolejný vzdělávací systém platil až do roku 1948. Císařský dekret výslovně nařizoval, že všechny děti musí chodit do školy plných 6 let a nesmí školu opustit před dovršením 12 let věku ani v tom případě, že začaly školu navštěvovat před šestým rokem. V případě, žezačaly chodit do školy později, byl jejich odchod možný až po ukončení šestileté školní docházky. Stížností na nepravidelnost docházky žáků do školy sice neubývalo ani potom, něco se ale přece jenom změnilo. Přísnější dohled a finanční postih neukázněných rodičů nesly své ovoce.Učitelé dosáhli nového důstojného postavení, roční příjem byl upraven pevným platem. Souviselo to se zájmem, který státní správa měla o školu. Zákon z roku 1869 učinil z učitele veřejného zaměstnance, na jehož platy se skládali rodiče, obec a též sama země. Učitel přestal být závislý na místních činitelích obecních a farních, což také vedlo postupně k jeho odpoutání od varhanické služby. Nejvyšší dohled nad celým školstvím mělo ministerstvo kultury a vyučování. Při škole obvykle vznikla školní rada, která řídila chod školy (zástupce obce, farář a za školu nejčastěji řídící učitel). Ke státnímu dohledu byl jmenován jeden školní inspektor s povinností podávat zprávy o jednotlivých školách a výuce na vzdělávacích ústavech. I rodičům byla vyslovena povinnost posílat své děti od šesti do dvanácti let povinně do školy. Pokud děti do školy nechodily, byli rodiče trestáni pokutou nebo obecní šatlavou.

 Po vydání nového říšského zákona pro národní školy se stará rokytnická školní budova se dvěma malými třídami stala nevyhovující. Nutnost stavby školy nové byla uznána všemi členy obecní rady jako bezpodmínečně nutná. Toto rozhodnutí bylo rovněž schváleno vysokými školskými úřady. Ve spolupráci s místní školní radou předložil rokytnický stavitel Josef Pöter stavební plány na novou školní budovu včetně rozpočtu ve výši téměř 37 tisíc zlatých. Dne 21. června 1875 byl rozpočet schválen nejvyšším školským úřadem v Praze a tak již nic nebránilo stavbě nové budovy školy. Byla vyhlášena veřejná nabídka na její stavbu, kterou vyhrál stavitel Hesánek z Mladé Boleslavi s částkou 34.990 zlatých rakouské měny s tím, že budovaspatří světlo světa do dvou let. Základní kámen pro její stavbu byl položen 10. srpna 1875 a z c.k. Zemského fondu byla uvolněna částka 14 tisíc zlatých. Zbytek musel být uhrazen z rozpočtu města. Nová budova byla skutečně dokončena v termínu a 4. října 1877 byla slavnostně vysvěcena a uvedena do provozu.

Dalším významným mezníkem v dějinách rokytnického školství bylo rozšíření obecné školy o chlapeckou školu měšťanskou. K tomu došlo výnosem c.k. zemské školní rady pro Čechy ze dne 9.1.1896, kdy bylo povoleno toto rozšíření od 1.1.1897. Tímto rozšířením získala škola na významu, neboť byla schopna poskytnout základní vzdělání nejen rokytnickým, ale i dětem z okolních obcí. Tehdy se o rozšíření školy nejvíce zasloužil c.k. okresní školní inspektor Franz Oppelt (1847-1897). V historické budově školy z r. 1877 dnes sídlí mateřská škola

Počátky českého školství

Rokytnice svojí polohou příhraničního městečka se sousedícím Kladským hrabstvím byla silně zasažena přílivem německy mluvícího obyvatelstva proudícího do příhraničních oblastí Čech od 17. století. Tato skutečnost byla ještě umocněna vlastnictvím rokytnického panství německým šlechtickým rodem Nostitz-Rienecků. Původní české obyvatelstvo, které na panství prokazatelně žilo v hojném počtu ještě počátkem 17. století, bylo postupně germanizováno nebo odcházelo do česky mluvícího vnitrozemí. V době značného národnostního útlaku umocňovaného přivtělením Zemí koruny České k Rakouské monarchii nebylo na zřízení české školy v Rokytnici ani pomyšlení. Naopak, jakákoliv snaha o popularizaci českého jazyka byla dušena v samém zárodku. V Rokytnici prakticky nežil nikdo, kdo by mohl iniciovat vznik české školy a samozřejmě ji následně také vydržovat.

ZaloženímÚstřední matice školské v Praze v prosinci r. 1880 vzniká společnost pro organizování a řízení českého školství v monarchii. Úkolem matice bylo zakládání a udržování obecných, měšťanských, odborných a dalších škol s češtinou jako vyučovacím jazykem v národnostně smíšených, převážně pohraničních oblastech. Vedle ÚMŠ vznikaly i jiné obdobné jednoty – například Národní jednota pošumavská, Národní jednota pro jihozápadní Moravu nebo Národní jednota severočeská. Poslední jmenovaná měla i zásadní vliv na zřízení první české školy v Rokytnici.

Pro lepší přehlednost uvádíme informace o každém roku zvlášť :

Rok 1900
V listopadu r.1900 byl řídící učitel školy v Pěčíně pověřen provedením sčítání Čechů v Rokytnici-městě, Dolní a Prostřední Rokytnici, kterých bylo napočítáno přes 345. Tehdejší česká menšina žila poněkud stranou veřejného dění a na jejich potřeby vládnoucí německy mluvící část obyvatelstva příliš nehleděla. Bylo tedy potěšitelné, když se především obyvatelé obce Pěčín, která již byla ryze českou vesnicí, snažili o pozvednutí české menšiny rokytnické. K tomuto účelu byl 8. prosince 1900 zřízen místní odbor Národní Jednoty Severočeské, což byl spolek, jehož účelem bylo podporovat české menšiny, zřizovat pro ně školya starat se o její vzdělanost a hospodářské poměry.

Rok 1901
V únoru 1901 byla odeslána Ústřední matici školské v Praze žádost o zřízení české matiční školy v Rokytnici. Pro nedostatek finančních prostředků však byla zamítnuta s tím, že je nutné vyčkat až některá již zřízená matiční škola bude převzata do veřejné školské správy.

Rok 1902
Několik desítek rokytnických Čechů se stalo členy odboru Národní jednoty severočeské v Pěčíně, čímž dokazovali svůj zájem na zřízení české školy v Rokytnici.

Rok 1903
Pěčínskou školu navštěvovalo 9 českých dětí z Rokytnice.

Rok 1904
Na rok 1904 připravila NJS v Pěčíně zásadní krok k přípravě otevření české školy v Rokytnici. Dne 18. ledna 1904 koupil pěčínský rolník Josef Štefek domek č.p.50 v Rokytnici za účelem zřízení české školy. Vedle domku totiž byla velká zahrada, kde by bylo možné novou školu postavit. Počet rokytnických dětí navštěvující českou školu v Pěčíně mezitím stoupl na 37 a proto bylo urychlené otevření nové školy více než aktuální. Od února probíhala sbírkamezi členy NJS v okrese Rychnov n.K. a Kostelec n.O., která vynesla během krátké doby částku 7600 korun určených k úpravám školy. Dne 6. února odjel ředitel obecné školy v Pěčíně J.Beran, ředitel měšťanské školy z Vamberka a poslanec Hovorka z Německé Rybné ( dnes Rybná nad Zdobnicí) do Prahyza majitelem Velkostatku Rokytnice hr. Nostitzem s žádostí o podporu pro zřízení české školy v Rokytnici. Byla totiž obava, že mnoho českých rodičů posílajících děti do české školy v Pěčíně, pracuje na Nostitzově velkostatku a mohli by proto přijít o práci. Hrabě přislíbil zachování neutrality s tím, že ponechá svým českým zaměstnancům možnost svobodné volby. Ředitel školy v Pěčíně byl v březnu předvolán k c.k. okresní školní radě v Žamberku, kde byla řešena stížnost městské rady v Rokytnici proti jeho osobě z důvodu nepřípustné agitace ve věci české školy. Stížnost byla zamítnuta. Dne 4. dubna proběhla v národním domě v Rychnově nad Kněžnou manifestační veřejná schůze NJS, na které vystoupil JUDr. Jindřich Štemberka, který vysvětloval důležitost zřízení české školy v Rokytnici. Zde bylo také dohodnuto, že každá obec v okolí Rokytnice směrem do vnitrozemí zapůjčí zdarma na každý den koňský povoz pro dovoz materiálu na stavbu školy. Stavební úřad v Rokytnici předloženou dokumentaci ke stavbě české školy neschválil a požadoval splnění podmínek, které stavbu nové školy znemožňovaly. Bylo proto přistoupeno k myšlence adaptovatstávající domek čp.50 na školu. Ovšem ani plány na stavební úpravy domku čp. 50 nebyly ze strany stavebního úřadu schváleny. Majitel objektu Josef Štefek se proto odhodlal k ráznému činu a započal adaptaci budovy bez povolení úřadu. O svém rozhodnutí informoval i starostu Rokytnice Mannla. V listopadu proběhlo komisionální řízení složené ze zástupců okresní správy v Žamberku, Ústřední matice školské z Prahy a NJS. Místnost pro jednotřídní českou školu byla uznána za způsobilou. S tím ovšem ostře opět nesouhlasilměstský stavební úřad.

Rok 1905
V dubnu se konečně podařilo odstranit poslední překážky kladené nové škole ze strany městského úřadu. Obratem však stavební úřad uvedl další důvody pro nezkolaudování oprav. Protože česká škola v Pěčíně již nemohla zvládat nápor dětí z Rokytnice, delegovala Ústřední matice školská do Rokytnice učitele Aloise Kubíčka, který začal soukromě vyučovat české děti po 4-5. Tatovýuka však byla okamžitě označena za nepovolenou a na nátlak německých poslanců zemského sněmu u místodržitele hr.Karla Coudenhoveho muselo být vyučování zastaveno. Učitel Kubíček tak byl nucen obcházet jednotlivé domácnosti, což výuku neúměrným způsobem komplikovalo. Výnosem c.k. zemské školní rady č. 50.710 z 25. listopadu 1905 byla konečně česká jednotřídní matiční škola v Rokytnici povolena. Dne 10. listopadu byl v Rokytnici založen místní odbor Národní jednoty severočeské. Dne 3. prosince pak byla konána valná hromada odboru, na které přednášel JUDr.Štemberka.Tentýž den přišel před školu průvod rokytnických Němců, kteří zaútočili na školu kameny. Odneslo to několik rozbitých oken. Česká menšina se nenechala vyprovokovat k žádné protiakci.

Školní rok 1906 - 1907
Dne 5. ledna 1906 nastoupil do Rokytnice nový učitel Karel Štěpán, který vystřídal učitele Aloise Kubíčka. 8. ledna bylo zahájeno vyučování. Do školy se přihlásilo 38 dětí. Školní rok byl ukončen 15. července 1906. Nový školní rok byl zahájen 16. září 1906 a trval do 13. července 1907.Dne 21. září převzal správu školy 25letý Vicenc Rohlíček. Učitelem náboženství byl ustanoven místní kaplan J.Konečný.Učitelkou ručních ženských prací byla od 15. 10.1906 ustanovena slečna Amálie Janovcová z Pěčína. Dne 14. října proběhlo slavnostní otevření nové železniční dráhy Doudleby-Vamberk-Rokytnice. U příležitosti oslav navštívil Rokytnici i místodržitel Království českého hrabě Karel Coudenhove. Pěčínským starostou Štefkem byl informován o útlaku české menšiny v Rokytnici. Nově zřízenou matiční školu ovšem nenavštívil. Při příležitosti otevření dráhy byly poprvé vztyčeny na budově školy zemské červenobílé vlajky. Matiční školu navštívilo mnoho hostí, např. rychnovský hejtman Wunsch a zemský poslanec Chaloupka. Všichni návštěvníci odcházeli s odsuzováním vystupování Němců proti škole, kde docházelo i nadále k vybíjení oken a znečišťování omítky na fasádě školy. Dne 3. ledna 1907 přijel do Rokytnice stavitel Hanuš Bártík z Rychnova, který měl záměr zřídit v Rokytnici továrnu, kde chtěl zaměstnávat především českou menšinu, žijící stále ve velmi nuzných poměrech. Téměř celý měsíc jednal s německými vlastníky pozemků v Rokytnici. Nikdo mu však jako Čechovi nechtěl pozemek prodat. V prosinci 1906 napadl sníh, který vydržel v hojném množství až do 8. dubna 1907.Sněhu bylo takové množství, že způsobil i týdenní výpadky nové zřízené vlakové dopravy.

Školní rok 1907-1908
Školní rok byl zahájen 16. září 1907 a ukončen 15. července 1908. Do školy docházelo celkem 41 dětí ( 22 chlapců a 19 dívek). 22 dětí bylo z Rokytnice, zbytek z okolních obcí (Dolní Rokytnice, Prostřední Rokytnice a dalších). Před vánoci proběhla pravidelná vánoční nadílka, kdy každý žák obdržel oblek, obuv, jablka, ořechy a některé školní pomůcky. Finanční prostředky poskytly především jednotlivé odbory NJS z okolních českých obcí a další dobrodinci.

Školní rok 1908-1909
V polovině září se konal pravidelný zápis dětí do školy. Němci opět zesílili svůj protičeský tlak a vyhrožovali rodičům českých dětí výpovědí z bytu, pokud pošlou dětí do rokytnické české školy. V několika případech skončili rodiny skutečně na ulici. Do školy nastoupilo 37 dětí.

Školní rok 1909-1910
Na počátku šk. roku navštěvovaloškolu celkem 43 dětí. Na konci šk. roku navštěvovalo školu 44 dětí.

Školní rok 1910-1911
Dnem 3. září 1910 převzal nově správu školy Ladislav Tuček. Náboženství vyučoval místní kaplan Emil Jaroš. Zapsáno bylo celkem 50 žáků. Objevily se i případy, kdy přišli žádat o zápis rodiče německých dětí. Těmto však nemohlo být prozatím vyhověno.

Školní rok 1911-1912
Zápis do školy se konal ve dnech 13. a 14. září a byl vypsán na zvláštních červenobílých plakátech. Provokace ze strany Němců postupně ustávaly. Naopak němečtí rodiče 16 dětí žádali o zapsání na českou školu. Nemohlo jim být vyhověno. Zapsáno bylo rekordních 57 dětí. Stav školy se po stavební stránce značně zhoršoval. Běžná údržba školní budovy nebyla z důvodu nedostatku financí téměř vůbec prováděna. Kapacitně škola již nepostačovala. Stavba nové školní budovy byla nezbytná. Do celé záležitosti se vložil okrsek rychnovsko-kostelecký NJS, ale prozatím bez valného výsledku.

Školní rok 1912-1913
V září nastoupilo do školy 54 dětí, na konci školního roku jich ukončilo docházku 44. Různými dary pro školní děti začal školu podporovat ing. Jaroslav Christen z Prahy, potomek Josefa Aloise Christena (1798-1887), čestného občana Rokytnice, pražského kupce a velkého mecenáše. V roce 1913 se podařilo zakoupitpozemek pro stavbu nové školy v části Stříbrný vrch (později zde stával hotel Alma). V březnu 1913 byly nakresleny plány nové školy architektem Františkem Jedličkou z Prahy. Pro stavbu nové školní budovy byla vybrána vhodná parcela v nově vznikající čtvrti Stříbrný vrch (v místě pozdější stavby dnes již neexistujícího hotelu Alma).

Školní rok 1913-1914
Zápis se konal 13. září a školu navštěvovalo 54 žáků. Školní rok ukončilo 39 žáků, neboť 7 žáků ukončilo v průběhu šk.roku14 let věku a muselo školu opustit, 6 žáků se přestěhovalo, 1 žák se přistěhoval a 3 žáci přestoupili do jiné školy. 12 července uspořádala správa školy výstavku žákovských prací, kterou navštívilo 178 osob české a německé národnosti a od kterých se dostalo škole pochvalného uznání. Dne 28. června 1914 se roznesla po kraji zpráva o atentátu na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii. Škola se zúčastnila 3. července 1914v kostele v Pěčíně zádušní mše. Dne 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku, začala 1.světová válka.

Školní rok 1914-1915
Zapsáno bylo 54 žáků. Válečné události poznamenaly mnoho rodin odchodem otců a sourozenců žáků na frontu. Dne 16. ledna 1915 nastoupil brannou povinnost i správce školy Ladislav Tuček. Po dobu jeho nepřítomnosti byl dočasným zástupcem správce školy jmenován učitel obecné školy v Pěčíně Václav Stuchlík. Začal se projevovat úbytek dětí na výuce, který byl způsoben jejich nasazením na sezónní práce na poli. Jakékoliv další kroky ve věci stavby nové školní budovy byly z důvodu válečného stavu zastaveny.

Školní rok 1915-1916
Ke školní výuce bylo zapsáno pouze 32 dětí. Dnem 1.října 1915 byl novým prozatímním správcem školy jmenován Miroslav Ludra. Žáci školy provedli pro účely válečných potřeb sběr vlny a listů z jahodníku a ostružiní ( pro přípravu čaje na frontě). 1.srpna 1916 nastoupil brannou povinnost i správce školy Miroslav Ludra.

Školní rok 1916-1917
Novým správcem školy byla jmenována slečna Teresie Haissingrová, doposud třídní učitelka měšťanské vyšší dívčí školy v Praze. Před začátkem školního roku však obdržela výhružný dopis od místních německých předáků, na základě kterého svoji funkci nezačala vykonávat. Správou školy tak byl opětovně pověřen Václav Stuchlík, učitel z Pěčína. Zapsáno bylo 30 žáků. Školní rok končil s 23 žáky.

Školní rok 1917-1918
Dne 15.září 1917 převzala opětovně správu školy sl Haissingrová. Do školy bylo zapsáno 33 dítek a 31 školní rok ukončilo.

Školní rok 1918-1919
Školní rok započal se 40 dětmi, ale již 11. října musela být na 4 týdny uzavřena, neboť se po Čechách rozšířila nebezpečná epidemie tzv. španělské chřipky. Všichni žáci se vrátili ve zdraví zpět do školy. Velmi slavnostně prožívala škola oslavy vzniku nové čs. republiky. Na tuto počest byla 11. listopadu 1918 v hostinci Josefa Neffe na Špici uspořádána slavnostní manifestace,na které vystoupilo několik významných osob z okolí včetně správkyně české školy. Krok to byl na svoji dobu odvážný, neboť němečtí představitelé města se odmítli připojit k nové republice a snažili se přivtělit Rokytnici k separatistickému útvaru Sudetenland se sídlem v Opavě. 15. prosince 1918 tyto snahy ukončilo nově vznikajícíčs. vojsko, které v ranních hodinách obsadilo Rokytnici a dosadilo do vedení města vládního komisaře. Ještě před koncem roku 1918 přestoupilo 21 dětí z německé školy do české. V r. 1919 tak bylo nutné vyučovat 63 žáků, což již škola nemohla kapacitně zvládnout. Nastal čas urychleně získat pro českou školu jiné vhodnější prostory. Doba tomu byla konečně nakloněna.

Vznik české obecné a měšťanské školy v Rokytnici v O.h.

Po vzniku samostatného Československa v říjnu 1918 a po konsolidaci politických poměrů v Rokytnici začaly se myšlenky představitelů města : JUDr.Jindřicha Mázla - okresního soudcea správního komisaře místní správní komise, předsedy národního výboru menšinového, ale především pak Viléma Čermáka, majitele pily, přednosty žel.stanice ve Vamberku v.v., předsedy okresní správní komise a jednatele národního výboru menšinového v Rokytnici, ubírat ke snaze zřídit vedle obecné české školy i školu měšťanskou.

Jak složitá však tato cesta byla poměrně podrobně zaznamenal výše citovaný Vilém Čermák ve svém dopise, který adresoval pravděpodobně ve 30.letech minulého století poslanci Národního shromáždění a zemskému školnímu inspektorovi Vojtěchu Benešovi (bratrovi pozdějšího presidenta Edvarda Beneše). Zde je výtah toho nejdůležitějšího z této dochované zprávy :

Dr. Jindřich Mázl (v té době vlastně zastupoval do řádných obecních voleb starostu města jako vládní komisař )požádal v prosinci 1918 Viléma Čermáka, aby se při svých pravidelných cestách do Prahy zasadil na Ústřední matici školské o zřízení měšťanské školy v Rokytnici. Tehdy jednání nedopadlo úspěšně, neboť v Rokytnici existovala pouze jednotřídní matiční škola s počtem asi 40 žáků. Celá věc se proto oddálila až do června 1919, kdy si Vilém Čermák při jedné cestě do Prahy vzpomněl, že kdysi před léty se právě úřadující ministr školství a národní osvěty Gustav Habrman (ministrem školství a národní osvěty od 14.11.1918 do 15.9. 1920) učil v Rokytnici fotografem u jistého pana Plha (v r.1892 v čp.116, domek pod Farským kopcem). Čermák proto zašel na ministerstvo školství a požádal osobního tajemníka ministra o audienci u ministra Habrmana. Pan ministr se začal o věc velice zajímat a po krátké rozmluvě přikázal Čermákovi, aby po poradě s ředitelem školy v Pěčíně a Kunvaldu sestavil seznam dětí, jejichž rodiče budou mít zájem posílat své děti do české měšťanské školy v Rokytnici. On se na základě těchto seznamů zasadí o otevření školy již ve školním roce 1919-1920.

Čermákovi se podařilo sehnat 110 dětí pro obsazení tří tříd měšťanské školy. Ministr Habrman byl spokojen a ihned započal s přípravami všeho potřebného. Zásadním problémem však bylo kam prozatím nově zřízenou školu umístit . Jediným vhodným objektem se jevil nostitzký zámek, který bylvětší část roku bez svého majitele Josefa Nostitze, který navíc vlastnil ještě zámky v Horkách u Mladé Boleslavi, Plané u Mariánských Lázní a palác v Praze. Ministr Habrman se proto telefonicky obrátil na ministra veřejných prací Antonína Hampla (ministrem v letech 1919-20), který jej ujistil, že dle zákona č.332 z roku 1919 o zabírání budov pro účely veřejné lze na takovýto účel zabrat i nostitzkýzámek.

Okresní hejtman v Žamberku na ústní příkaz ministra proto sestavil komisi, která v červenci 1919 fyzický zábor zámku pro potřebu školy provedla. Tento zábor se pochopitelně neobešel bez incidentů, neboť někdo rychle o připravovaném záměru informoval Josefa Nostitze, který se urychleně přestěhoval do Rokytnice i s celým doprovodem . Komisi přijal Nostitz velice nevlídným způsobem a označil celý zábor za projev bolševizmu. Nebyla nic platná ani ujištění Dr. Mázla, že škola bude v zámku umístěna v normálním nájmu aNostitzovi bude placena řádná činže, a že vše je způsobeno skutečností, že v Rokytnici neexistuje momentálně žádná vhodná budova k tomuto účelu využitelná. Nakonec bylo i přes Nostitzovi výhrůžky přikročeno k sepsání potřebných místností. Protokol nakonec podepsal i sám Nostitz. Jaké bylo překvapení všech, když 2. srpna 1919 obdržel Čermák výnos presidia Zemské politické správy v Praze o zrušení záboru rokytnického zámku z důvodu, že nebyl příkaz ministerstvem školství k záboru vydán. Výnos zároveň činil odpovědnými za tento nelegální zábor okresního hejtmana v Žamberku a předsedu okresní správní komise soudního okresu rokytnického Čermáka. Ten odjel okamžitě celý rozčílený do Prahy za ministrem Habrmanem. Habrman byl celou věcí značně pobouřen a ihned prosadil, aby se ještě týž den jednalo o celé situaci v ministerské radě (zasedání vlády). Celou věc nakonec dle Čermákovyi zprávy řešil osobně předseda vlády Vlastimil Tusar, který v Čermákově přítomnosti telefonoval na příslušný odbor Zemské politické správy, kde okamžitě sjednal nápravu . Tusar prý dokonce odpovědnému úředníkovi pohrozil,že pokud nebude vše vyřešeno do 48 hodin, odejde do penze bez jakýchkoliv požitků. Jednalo se pravděpodobně o některého ze starých c.k. úředníků, který nebyl snahou k posilováním české menšiny v pohraničí příliš okouzlen. Po této intervenci došlo skutečně ke sjednání nápravy a 15. září 1919 byl vládou schválen návrh ministerstva veřejných pracío zabrání budov pro účely veřejné, kde v bodě 12 bylo i zabrání nostitzkého zámku v Rokytnici pro potřebu české školy. Po předání místností Nostitzem nastala poslední starost o vybaveníprázdných učeben potřebným zařízením . Tady vypomohli přátelé a školy ve Vamberku, Lupenici, Pěčíně, Litomyšli, ale i místní německá škola vyšla nově vznikajícímu zařízení vstříc. Podařilo se shromáždit i některé školní pomůcky ze zrušené německé měšťanské školy pro děti prominentních důstojníkův Hradci Králové.Zemská školní rada v září 1919 taktéž jmenovala nového ředitele školy, kterým se stalučitelVilém Malý z Kyšperka (Letohrad) . Odbornými učiteli byli jmenováni Alois Felcman z Nekořea Josef Vít ze Žamberka . Výpomocným učitelem se stal Ladislav Šimek z Nekoře. Pro obecnou školu byla jmenována učitelkou i nadále sl. Teresie Haissingrováa František Šafář z Lukavice u Kyšperka. Náboženství vyučovalmístní kaplan P.Karel Červený a za školníka byl na přímluvu Legionářského úřadu při ministerstvu národní obranypřijatvysloužilý legionář František Klika z Kerhartic u Ústí nad Orlicí.
Pravidelné vyučování v nových školních prostorách rokytnického zámku započalo 26.listopadu 1919.

 

Vznik nové republiky znamenal pro rokytnické české školství novou epochu svého vývoje. Zvláště v prvních letech po vzniku republiky byla v Rokytnici dislokována vojenská jednotka, která měla zabránit případným národnostním třenicím. Volbami do nových zákonodárných sborů Republiky ČeskoslovenskéNárodního shromáždění dne 18. dubna 1920 a Senátu dne 25.dubna 1920 měly být poměry v nové republice částečně konsolidovány. V Rokytnici přirozeně nejvíce hlasů obdržela Strana německých nacionálů, ale poměrný volební systém zaručoval politickou pluralitu, takže nebylo nutné se obávat větších politických otřesů, případně jakýchkoliv separatistických choutek německé národnostní většiny v této části Orlických hor. Po odchodu vojenských pořádkových sil nabyla opět na síle německá agitace směřující proti existenci nyní již rovnocenného českého školského zařízení. Německá obecná a měšťanská škola měla své sídlo v původní školní budově z r. 1877 (dnes mateřská školka). Opět se opakovalo zastrašování především německých rodin, které měly zájem poslat své děti do české školy. Nový ředitel české školy však nenechával nic náhodě a ještě ve školním roce 1920-1921 otevřel kurs českého jazyka pro dospělé, který byl místními Němci hojně navštěvován. Další nelítostný národnostní boj byl sveden o podobu budoucího vedení města. Řádně vyhlášené volby do zastupitelstev obcí, které v Rokytnici proběhly v řádném termínu dne 7.srpna 1921, byly z důvodu oprávněné stížnosti české skupiny vedené učitelem Ladislavem Šimkem úředně prohlášeny za neplatné a proběhly v náhradním termínu dne 12.února 1922. Z 18ti členného zastupitelstva získala 5 mandátů česká volební skupina. Zbytek obsadila volební skupina německá. Novým starostou byl následně zvolen ředitel německé školy Richard Pischel. Všechny tyto místní politické události měly významný vliv na další rozvoj české menšiny ve městě a s tím související rozvoj českého školství. Početní stav chlapců a děvčat navštěvující školu významným způsobem doplňovala docházka dětí z okolních českých obcí – Kunvaldu, Kameničné a Pěčína. Počet žáků v jednotlivých letech se celkem pohyboval od 150 do 200 dětí. Vyučovalo se ve třech třídách obecné školy a třech třídách školy měšťanské. V průběhu 19leté existence obecné a měšťanské školy docházelo velmi často ke změnám v učitelském stavu, takřka každý rok některý s učitelů odešela přišel učitel jiný. Výuku zajišťovalo 6 pedagogů.
V prosinci 1923 byl zastupujícím ředitelem školy jmenován za nemocného Viléma Malého Bohuslav Pokorný. Tehdejší ředitel české školy měl mimo své hlavní povinnosti vést řádně školu také mnoho mimoškolních aktivit. Zvláště v poněmčeném území bylo nutné se veřejně angažovat, neboť učitelstvo patřilo mezi nositele národní vzdělanosti v obci. Ředitel Pokorný například uvádí, že v r. 1926 byl zapojen do těchto dalších aktivit : předseda místního odboru Národní jednoty severočeské, člen výboru divadelního ochotnického spolku, starostou tělovýchovné jednoty Sokol, členem hudebního kroužku, správcem kolonie České zemské kolonie pro péči o mládež, dozorcem noclehárny Klubu českých turistů, správcem lidové školy hospodářské, pedagogickým správcem opatrovny Ústřední matice školské, členem místních výborů školních i školní rady a členem osvětové komise. Ani učitelský sbor nezahálel a vyvíjel značnou mimoškolní aktivitu.
O letních prázdninách r. 1927 se podařilo uspořádat v prostorách české i německé školy hospodářsko-průmyslovou výstavu, organizačně zajišťovanou městem. Z původně Němci připravované výstavy se nakonec stal společný česko-německý projekt, což jistě přispělo k tolik potřebnému dalšímu sbližování obou národností. Obě budovy školní zaplnily prezentace českých i německých firem z Rokytnice a okolí. Taktéž komentáře byly u jednotlivých stánků v českém i německém jazyce. Celkově byla výstava hodnocena zástupci českých měst z okolí i představiteli českého spolkového života velmi kladně.
Od 1.září 1928 byl novým ředitelem školy ustanoven Bohumil Šindler.
Od 1.1.1930 přešla pod státní českou školu zdejší mateřská škola doposud vydržovaná Ústřední maticí školskou. Zapsáno do ní bylo 20 dětí.
Výnosem ministerstva školství ze dne 24.srpna 1936 bylo povoleno zřízení 4.ročníku měšťanské školy v Rokytnici, o které se zasloužil senátor Max Rohlena, toho času starosta města Choceň. Ročník byl zřízen jako prozatímní, neboť stávající školní prostory nestačily množství žáků a stále nebylo přikročeno ke stavbě nové školní budovy. V létě r.1936 byla nově omítnuta budova zámku, kde škola sídlila a současně byla provedena nová omítka i na zámeckém kostele Nejsvětější Trojice.

České školství v průběhu druhé světové války

Školní rok 1938-39 začal v atmosféře strachu a obav z dalšího vývoje mezinárodní situace. Válečný konflikt byl doslova na spadnutí a Rokytnicko bylo jedním z předpokládaných směrů napadení Československa (směr Kladsko – Česká Třebová).Dne 23.září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace.Rokytnice jako nové posádkové město žila čilým vojenským ruchem. Mobilizační zálohy připravovaly obranné pozice na nedaleké hranici, téměř dokončené opevnění bylo obsazováno vycvičenými jednotkami zvláštního určení. Všichni byli odhodláni bránit republiku do posledního dechu. Jako studená sprcha proto zapůsobila neuvěřitelná zpráva o přijetí tzv. Mnichovské dohody z 29.září 1938, která představovala odstoupení vybraného pohraničního územírepubliky Německé říši. Rokytnice musela být do 10.října 1938 předána německé správě, takže na evakuaci všeho českého nezbývalo příliš mnoho času. Narychlo bylo proto rozhodnuto, že rokytnická česká škola bude evakuována do prostor obecné školy v 8 kmvzdálené Slatině nad Zdobicí. Od 1. září 1938 byl novým ředitelem české školy v Rokytnici jmenován odborný učitel Josef Kubíček, který však musel nastoupit brannou povinnost v souvislosti s vyhlášenou mobilizací, takže se nemohl osobně ujmout připravované evakuace školy do vnitrozemí. Do obsazení Rokytnice německým vojskem a úřednictvem se podařilo školu fyzicky přesunout. Ve Slatině tak existovala státní obecná a měšťanská škola zřízená původně v Rokytnici. Tento stav existoval do května 1939, kdy bylo výnosem ministerstva školství a národní osvěty (MŠNO) ze dne 26.května 1939 rozhodnuto o postupném zrušení státní měšťanské školy, přenesené do Slatiny nad Zdobicí z Rokytnice.
Zastupitelstva obcí Slatina, Pěčín a Kameničná však usilovala o urychlené zřízení nové měšťanské školy se sídlem ve Slatině, aby žáci nemuseli navštěvovat školu v jiné vzdálenější obci. To se naštěstí na základě výnosu MŠNO z 5. prosince 1939 brzy podařilo, takže obecná a měšťanská škola s českým vyučovacím jazykem mohla pokračovat se staronovým vedením a učitelským sborem po zaniklé rokytnické škole v obci Slatina nad Zdobnicí. Rokytnické děti, jejichž rodiče neopustili do října 1938 Rokytnici, ovšemnemohly českou školu ve Slatině navštěvovat a byly automaticky zařazeny do německé školy v Rokytnici.
Z období let 1938-45 není k dispozici kronika rokytnické, resp. slatinské obecné a měšťanské školy, takže není možné uvést bližší informace ze života školy v období nacistické okupace.

Léta poválečná 
Po skončení II. světové války byla pro veškerou mládež školským zákonem z roku 1948 vytvořena jednotná výchovně vzdělávací soustava, do níž byly začleněny všechny druhy škol s výjimkou škol vysokých. Tímto zákonem byly zestátněny všechny školy. Ve všech školách bylo vzdělání poskytováno bezplatně. Povinná školní docházka byla stanovena na devět let - pro děti ve věku od 6 do 15 let. Jednotná škola byla rozdělena na první, druhý a třetí stupeň. Základní vzdělání poskytovaly školy prvního a druhého stupně. První stupeň, tzv. národní školu, tvořilo pět ročníků bývalé obecné školy. Na ni navazovaly čtyři postupné ročníky střední školy, tzv. druhý stupeň jednotné školy, který nahradil bývalé tři typy škol druhého stupně. Tím se veškeré mládeži dostalo stejné výuky během celé povinné školní docházky. Třetí stupeň tvořily čtyřletá výběrová gymnázia a odborné školy. Studium na těchto školách bylo ukončeno závěrečnou zkouškou, která byla nezbytná pro přijetí na vysoké školy.
Osvobození naší vlasti v květnu 1945, zrušení protektorátních hranic a navrácení Rokytnicka zpět k Československé republice umožnilo opětovné zřízení české školy.Německé školství v Rokytnici v květnu 1945 zaniklo a nesmělo být již žádným způsobem obnoveno. Němci se dostali do postavení lidí „druhého řádu“ a urychleně byl připravován jejich odsun do spojenci ovládaných zón poraženého Německa.
Ředitel měšťanské školy ve Slatině nad Zdobicí Josef Kubíček zahájil již v polovině května 1945 organizovat obnovu české školy v Rokytnici. Za tímto účelem byly nejprve využity prostory bývalé české školy na zámku, kde však bylo nutné bývalé učebny opravit a desinfikovat, neboť zámek sloužil po dobu války jako nemocnice. Již dnem 1. června 1945 bylo obnoveno vyučování v českém jazyce. Na výzvu ředitele Kubíčka se dostavilo 67 dětí z českých i německých rodin. Výuka probíhala ve dvou třídách a její průběh zajišťoval do poloviny června pouze JosefKubíček. 15. června se k výuce přihlásil učitel Miroslav Vídenský. Postupným osídlováním pohraničí bylo možné zahájit vyučování v českém jazyce i v ostatních horských školách v Horní Rokytnici a Panském Poli. Nově vzniklá místní školská komise taktéž okamžitě požádala o obnovení obecné a měšťanské školy v Rokytnici. V průběhu prázdnin r. 1945 byly provedeny nezbytné úpravy v bývalé německé škole (dnes budova mateřské školy). Dne 1. září 1945 tak mohl začít běžný školní rok, v jehož průběhu navštěvovalo školu 234 žáků. Značný vliv na počty dětí měly vlny dosídlenců z vnitrozemí, z nichž mnozí brzy zjistili, že život v horském městečku je nad jejich síly a odcházeli jinam. Vliv šestileté okupace byl na vědomostech především dětí rokytnických Čechů velmi znát. Těmto dětem muselo být věnováno značné úsilí, aby byly schopné si zpět osvojit jejich mateřský jazyk. Nemalé problémy činily i děti některých dosídlenců, které byly jen velmi stěží zvladatelné, takže učitelé museli mnohdy přistupovat k radikálním výchovným řešením. Měřítkem posuzování píle a vědomostí tak byly zpočátku žáci docházející do školy z nedalekého Pěčína, neboť nebyli v průběhu války zasaženi výraznější germanizací. I přes mírnější klasifikaci propadlo v prvním poválečném školním roce 28 žáků.
Výnosem Zemské školní rady ze dne 14.června 1946 byla obnovena existence měšťanské školy v Rokytnici se zpětnou účinností ke dni 15. června 1945.
Dnem 1. září 1948 došlo k rozdělení správy školy obecné a měšťanské. Ředitelem nově vzniklé střední (dříve měšťanské) školy byl i nadále Josef Kubíček, správkyní (ředitelkou) národní (dříve obecné) školy byla jmenována Anna Musilová.
Pro velký počet dětí bylo neustále připomínáno nutnosti stavby nové školní budovy. Několikrát se k tomuto problému konala jednání všech zainteresovaných stran, ale pro značnou finanční náročnost se realizace této investice i nadále odkládala. Dlouho nebylo vyjasněno, na kterém místě novou školu vystavět. Původní představa byla situovat novou školu do blízkosti městského koupaliště, ovšem terénní poměry a nedostatek místa neumožnily tento plán realizovat. Poněkud jasněji bylo po místním šetření z 27.října 1950, kdy bylo za nejvhodnější pozemek pro stavbu školy určeno místo, kde byla škola o deset let později skutečně vystavěna, tedy při místní komunikaci od zámeckého kostela k městskému hřbitovu. Definitivní rozhodnutí o výběru parcel pro stavbu nové školy přineslo až jednání z 12. května 1959, které potvrdilo výsledek jednání z r. 1950 a bylo uloženo jednotlivým organizacím a orgánům státní správy zahájit kroky k urychlené výstavbě nové školní budovy. Ve školním roce 1959-60 měla škola 293 žáků v celkem 11 třídách. To byl počet, který stará školní budova již nemohla zvládnout. Bylo nutné dočasně do výstavby nové školy najít náhradní prostory pro umístění alespoň několika tříd. Po delším jednání byly získány dvě prostorné třídy v 1.patře zámku nad vstupním portálem.První třída byla umístěna v budově tehdejšího národního výboru, kde se dnes nachází obřadní síň. Tělesná výchova byla vyučována v sokolovně, školní dílna pod Farským kopcem v tzv. Třebechovické chatě, družina mládeže, žákovský domov, který byl nutný pro ubytování dětí ze vzdálených obcí (Orlické Záhoří, Neratov) a školní jídelna v bývalém hotelu Alma na Stříbrném vrchu.

Vskutku radostnou událostí se stalo zahájení stavby nového areálu školy. Prvním pracovním dnem byl 27. duben 1960, kdy byla bagristou z místní vojenské posádky sejmuta ornice z připravených pozemků a započalo se s vyměřením trasy budoucí kanalizace a vlastní stavba školy. Položení základního kamene proběhlo v den 15. výročí osvobození vlasti dne 9.května 1960 a této slavnosti se zúčastnilo okolo 1000 lidí z Rokytnice a okolí. Slavnosti se měl zúčastnit i bývalý ministr školství Zdeněk Nejedlý, jehož jméno měla nová škola nést, ale nakonec se z účasti omluvil. Stavbu prováděly Pozemní stavby Rychnov nad Kněžnou poměrně svižným tempem za přispění dobrovolníků z řad místního obyvatelstva a některých rodičů žáků. Práce stěžoval všeobecný nedostatek stavebního materiálu, takže se např.nepodařilo včas zajistit střešní panely a připravit tak stavbu na zimu, která byla naštěstí velmi mírná a téměř bez sněhu.Odváděné práce byly mnohdy i ve špatné kvalitě, ale každý, kdo by chtěl na jejím průběhu cokoliv kritizovat,mohl být považován za sabotéra s nepříznivým kádrovým dopadem. Po další čtyřicetiletou existenci školy ve své původní podobě tak museli následující generace dětí a učitelů čelit padající omítce ze stropu a spoustě dalších nedostatků „socialistické výstavby“. I přes všechny těžkosti byla výstavba nové školy a její slavnostní uvedení do provozu dne 12.listopadu 1961. Ředitel školy Josef Kubíček poznamenal do kroniky toto vyznání : „Byl to významný den pro celé Rokytnicko, den na který marně čekaly děti za Rakouska, první republiky i po osvobození od r. 1945.Den za který pracovaly celé generace za velmi těžkých podmínek. Pokládám za nutné vzdát jim dík dnešní generace, která se dočkala…“

Do nové školy se podařilo zajistit i zánovní nábytek, vybavena byla chemická i fyzikální laboratoř. Nově byla vybavena sborovna a také internát. Na mnoho věcí se však muselo dále čekat, protože v tehdejším systému plánovaného hospodářství nešlo vše rychle jako v dnešní době.

Od roku 1960 do Sametové revoluce

Podle školského zákona, schváleného v roce 1960, byl přebudován celý systém výchovy a vzdělávání v naší republice. Výchovná zařízení od tohoto roku tvoří jednotný školský systém. Jeho jednotlivé stupně a druhy na sebe navazují. Povinná školní docházka byla prodloužena na 9 let a realizována na nově zřízených základních devítiletých školách, která se vnitřně členily na dva stupně. Tvořil je první stupeň s 1.-5. postupným ročníkem a druhý stupeň s 6.-9. postupným ročníkem. Po ukončení základního vzdělání mohli žáci získat střední vzdělání v odborných učilištích, učňovských školách, středních všeobecně vzdělávacích školách, středních odborných školách či na středních školách pro pracující.
Důležitou změnou, která se dotkla školství jako celku, byla reforma v roce 1978, která znamenala prodloužení povinné školní docházky na deset let a její rozšíření za hranice základní školy na střední školu. Od školního roku 1981/82 byla základní škola v Rokytnici pouze osmiletá se čtyřletým prvním a čtyřletým druhým stupněm. Na tuto osmiletou základní školu navázalo povinné dvouleté vzdělání na některé ze tří druhů středních škol (střední odborné učiliště, gymnázium, střední odborná škola). Byla tedy zrušena shoda mezi délkou povinné školní docházky a délkou základní školy. Zkrácení základní školy o jeden rok vyvolalo i řadu negativních důsledků. Ty se projevily například v předčasném rozhodování sotva čtrnáctiletých dětí o volbě povolání a v následném odchodu více než 60 % dětí do center učňovského školství a jejich vytržení z rodinného prostředí.
Základní devítiletá škola (ZDŠ) v Rokytnici měla stanovenou spádovost pro vybrané okolní obce, kde existoval pouze 1.- 4. nebo 1.- 5. postupný ročník. Děti po absolvování těchto ročníků automaticky přecházely do školy v Rokytnici. Jednalo se o obce a části : Orlické Záhoří, Panské Pole, Horní Rokytnice, Říčky a Nebeská Rybná. Naopak obec Bartošovice musela začít posílat své děti do ZDŠ v Kunvaldu. Žáci, kteří neměli z Rokytnice vhodné každodenní spojení do svého bydliště, mohli opět využívat ubytování v internátu školy. V pozdější době, kdy internistů přeci jen ubývalo, zde byli např. ubytováni i studenti strojní průmyslovky z Rychnova.
V červenci 1967 odešel do důchodu dlouholetý ředitel školy Josef Kubíček. Na jeho místo byl jmenován jeho dosavadní zástupce Josef Lipenský, který na zdejší škole působil od r. 1950. Škola se v tomto období musela aktivně zapojit do procesu plnění pětiletých plánů na což dohlížela základní organizace komunistické strany pracující při škole. Žáci pravidelně nacvičovali např. spartakiádu, kde vystupovali převážně v okresních kolech, ale několikrát úspěšně reprezentovali i na pražském Strahově. Nutná byla účast i na méně či více ideologicky podbarvených soutěží a přeborů (např. Dukelský závod branné zdatnosti, Partyzánský samopal apod.). Velice důležitou složkou výuky byla branná cvičení, která sloužila alespoň k řádnému fyzickému rozvoji dětí. Značný zájem byl o zájmové kroužky. Ve školním roce 1974-75 pracovaly při škole kroužky filatelistický, zdravotnický, krajkářský, ochránců přírody, výtvarný, lyžařský, lehké atletiky, střelecký, radistický a motoristický. Poměrně stabilní byla úspěšnost žáků při přijímacích řízeních na střední školy a gymnázia, která se pohybovala okolo 50-60%. Škola měla i tzv.patronátní závody působící ve městě, které vypomáhaly škole při různých akcích nebo drobných opravách či údržbě školních budov. Mezi tyto podniky patřil především státní statek a později i drážní podnik Mechanizace traťového hospodářství n.p., závod 02 v Rokytnici.
Při škole pracovala pionýrská organizace, jediná povolená dětská organizace v tehdejším socialistickém Československu.
Od 1.září 1984 nastoupila do funkce nové ředitelky školy Eva Brklová, která doposud působila jako inspektor základních škol v okrese Rychnov n.K.

V průběhu listopadových událostí roku1989 je při základní škole založeno Občanské fórum jehož mluvčími byli J. Kuzdas, L.Dostálová a H.Procházková. V prosinci 1989 byla zaměstnanci školy vyjadřována důvěra ve vedení školy. V tajném hlasování získalo stávající vedení 50% podpory. Bylo proto vyhlášen konkurz na nového ředitele školy. V konkurzu uspěla paní Věra Bahníková, která byla následně jmenována novouředitelkou školy. Do funkce zástupkyně ředitelky byla jmenována Hedvika Procházková. Od září 1990 byla zahájena výuka anglického a německého jazyka. S výukou angličtiny pomáhali lektoři z Kanady a později z USA.V roce 1991 přišla do naší školy skupina dětí, volyňských Čechů, jejichž rodiče po černobylské tragedii požádaly o návrat do staré vlasti. K 31.7.1994 byla zrušena zvláštní škola internátní a byla připojena k základní škole, při čemž dostala formu speciálních tříd.V roce 1997 byla uvedena do provozu nová školní jídelna s nejmodernějším vybavením. Při jejím budování byla přestavěna celá bývalá internátní škola, kde vznikly dva nové byty pro učitele.V roce 1998 dovršila stávající ředitelka důchodový věk. V novém konkurzu na ředitele školy uspěl pan Zdeněk Dušek.
S měnícími se požadavky na výuku byla v roce 1999 ve škole nově vybavena počítačová učebna s připojením na internet.
V roce 2000 odešla do důchodu zástupkyně ředitele školy paní Hedvika Procházková a nově byla jmenována paní Libuše Dostálová.
V roce 2002 po velkém úsilí zastupitelů Města, především pana starosty Štefka a za přispění paní poslankyně ČSSD Orgoníkové a tehdejšího ministra financí pana Rusnoka byly zahájeny stavební práce na celkové, dlouho plánované přestavbě školy. Projektantem nové školním budovy se stal Atelier architektury, Šuda-Horský, Hradec Králové a dodavatelem stavby VCES Olomouc. Během přestavby se škola přestěhovala do rokytnického zámku. 23. února 2004 byla nová škola slavnostně otevřena. Krásná a moderní budova je obdivována všemi návštěvníky, žákům umožňuje pracovat v odborných učebnách a učitelům poskytuje důstojné zázemí.Od letošního září bude v provozu i sportovní areál školy s víceúčelovou sportovní halou.

Vývoj základního školství v Rokytnici od roku 1990

Na konci devadesátých let bylo neodkladně nutné zahájit kompletní rekonstrukci školní budovy, když se v roce 1997 podařilo úspěšně dokončit generální opravu jídelny a kuchyně. Při jejím budování byla přestavěna celá bývalá internátní škola, kde vznikly dva nové byty pro učiteleRekonstrukce učebnové části školy však přeci jen byla nad finanční možnosti města. Navíc vyvstala nutná potřeba školský areál rozšířit, neboť počet obyvatel Rokytnice po r. 1991 výrazně stoupl a do města přicházeli převážně mladí lidé, kteří zakládali rodiny a byl tak předpoklad i značného nárůstu dětí. Mnoho volných bytů zde zanechala v r. 1991 odsunutá sovětská okupační vojska, které se podařilo s rychlým přispěním stát opravit a obsadit novým obyvatelstvem z vnitrozemí. K nárůstu dětí v letech 1991-93 přispělo i postupné přesídlení 133 tzv. volyňských Čechů z území Ukrajiny do Rokytnice.
Zastupitelstvo města požádalo v r. 1999 architekta Petra Šudu o vypracování studie rekonstrukce a dostavby základní školy a bylo požádáno ministerstvo financí o zařazení této investiční akce do státem dotovaných projektů. Akce byla po velkém úsilí starosty města Antonína Štefka a poslankyně Parlamentu ČR ing. Hany Orgoníkové (ČSSD) do programu zařazena, ale i nadále chyběl jasný časový rozsah financování a odsouhlasený nebyl ani přesný objem finančních prostředků, který bude na rekonstrukci ze státního rozpočtu uvolněn. Celou záležitost se podařilo rozhýbat, až na základě osobní návštěvy ministra financí ing. Jiřího Rusnoka (ČSSD) v Rokytnici dne 4.března 2002. Pan ministr se podrobně seznámil se stavem školy, kdy dospěl k závěru, že opravu již nelze dále odkládat. Následně dostala celá věc rychlý spád a o letních prázdninách roku 2002 zahájil vítěz výběrového řízení na dodávku stavby – stavební koncern VCES – odštěpný závod Olomouc a.s. rozsáhlý a na rokytnické poměry nevídaný projekt rekonstrukce a dostavby školského areálu. Při stavbě se dodavatel potýkal s některými nepříznivými jevy, např. špatné hydrogeologické podmínky podloží školy obsahující značné množství agresivní spodní vody. Mnohá překvapení čekala stavbaře při rekonstrukci hlavní budovy učebnové části školy, kde se projevily často diletantsky provedené části stavby z let 1960-61.
Vedení školy muselo v průběhu výstavby vyřešit zásadní problém, kam školu po dobu její rekonstrukce přemístit, aby mohla i nadále probíhat výuka a nebylo nutné posílat děti do okolních škol. Zde vyšel velmi vstříc současný majitel zámku – společnost Strojírny Rokytnice a.s. , který poskytl za symbolické nájemné pro dočasnou existenci školy od r. 1993 nevyužívané prostory zámku. Do zámku se tak v únoru 2003přestěhovaly téměř všechny ročníky. Druhá třída byla umístěna v 1. patře domu služeb na náměstí a první třídy zůstaly ve svých učebnách nad školní jídelnou. Zámek se tak po více než padesáti letech stal opět zázemím pro rokytnickou školu.V prosinci 2003proběhla kolaudace 1.etapy, kdy byla rekonstruována a rozšířena učebnová část školy, která od Nového roku 2004 sloužila opět k výuce.Slavnostní zahájení provozu nové školy proběhlo 23.února 2004. Současně s tím byla zahájena stavba sportovní části areálu – nové tělocvičny a venkovních sportovišť. Celkové náklady na rekonstrukci školského areálu v letech 2002-2005 dosáhly částky více než 170 milionů korun.

Slovo ředitele školy na závěr

V posledních letechnavštěvuje školu vždy více než tři sta žáků. Zatím rekordní počet žáků – 357 byl zaznamenán ve školním roce 1999/2000. Kromě rokytnických dětí jsou žáky školy i některé děti z okolních obcí - z Bartošovic, Pěčína, Kunvaldu a Říček.
Žáci jsou vzděláváni podle osnov Základní školy. V současné době probíhá tvorba nových školních vzdělávacích plánů. Škola má i jednu speciální třídu, kdese žáci učí podle vzdělávacího programu Zvláštní školy. Mimo povinných předmětů daných těmito vzdělávacímiprogramymají žáci možnost navštěvovat další nepovinné a volitelné předměty: náboženství, cvičení z českého jazyka a matematiky, sborový zpěv, informatika, základy společenských věd a německý jazyk.
Jednou z priorit školy je výuka jazyků. Ve škole se od 4. ročníku vyučuje anglický jazyk jako povinný. Jazykově nadanější žáci se mohou od 6. ročníku (současně s angličtinou) učit iněmecký jazyk.V minulosti zde angličtinu učili i zahraniční lektoři ( Kanaďané Darcy Rhyno, Wayne Allen a především čestní občané Rokytnice manželé Nelsonovi z USA). V současné době škola spolupracuje při výměnných jazykových pobytech s německým Waldkraiburgem a britským Winsfordem.
Z důvodu celkové rekonstrukce a dostavby školního areálu probíhala výuka v roce 2003 v náhradních prostorách. Většina tříd byla umístěna v rokytnickém zámku. Výuka v nové budově byla zahájena 5. ledna 2004. Přestavbou a vybavením školy novým nábytkem došlo k výraznému zlepšení pracovních podmínek žáků i učitelů. Materiální a prostorové podmínky pro výuku jsou nyní na výborné úrovni. Kmenové třídy i ostatní učebny jsouvybaveny moderním nábytkem a zařízením. Některépředměty mají specializované učebny. Ve škole najdeme učebnu pro vaření a šití, multimediální jazykovou učebnu, dílny, učebnu hudební výchovy, učebnu chemie a fyziky, kreslírnu, keramickou dílnu, knihovnu se studovnou, počítačovou učebnu se 14-ti počítači, velkou sportovní halu a shromažďovací aulu.
Školní i mimoškolní zájmy žáci rozvíjejí v kroužcích, které školakaždoročně organizuje.Sportovní kroužkyjsou sloučeny ve Školním sportovním klubu. Dovybavením keramické dílny a počítačové učebny se zkvalitnila práce výtvarných a počítačových kroužků. Rozšiřovat své jazykové schopnosti si mohou žáci při konverzaci v anglickém jazyce a kroužku angličtiny pro 2.-3.ročník. Žáci devátých tříd jsou připravováni na přijímací zkoušky v kroužcích matematiky a českého jazyka. Tradičně dobře pracují i ostatní kroužky – zdravotnický, dramatický, pěvecký, historický a ekologický. Nově bylo ve školním roce 2004/05 zavedeno vaření pro chlapce z II. stupně.
Své znalosti a dovednosti mohou žáci uplatňovat ve vědomostních a sportovních soutěžích, které škola každoročně pořádá. Pěkných úspěchů dosahují naši žáci i na soutěžích mimo Rokytnici. Za všechny jmenujme vítězství zdravotnického kroužku v národním finále HMZ (Zlín 2002), účast mladších žáků v celostátním finále fotbalového McDonald´s Cupu (Olomouc 2003), Mladý zahrádkář (Tábor 2002), Karlovarský skřivánek (Karlovy Vary 2004), 2. místo v soutěži Komenský a my (Brandýs n. O. 2005).
Každoročně děti vystupují naoblíbených veřejných představeních při Vánočníbesídcea programu ke Dni matek. Na dobré úrovni těchto kulturních pořadů se podílí itaneční kroužek „Horské myši“ a hudebníci z Hudební školy p. uč. Grulicha.
Během každého školního roku škola pořádá některé tradiční akce např. víkendový sportovně branný Dětský den v Julinčině údolí, zimní a letní sportovní den, výtvarné akce Na vlastních nohou a Stonožka, výtvarné výstavy, Den Země - úklid veřejných prostranství, dopravní kurz, lyžařský a plavecký výcvik.
Od počátku roku 2005 píší žáci vlastní školní časopis Horský kurýr(ek), který je přílohou regionálního měsíčníku Horský kurýr. Od roku 2001 si vycházející žáci každoročně vydávají vlastní ročenku třídy. Každé páteční ráno vysílá pro žáky svůj program školní rádio „Anténa z prvního patra“.
Pro zlepšení svého hospodářského výsledku vykonává škola vlastní ekonomickou činnost - provoz bufetu a prodej obědů pro cizí strávníky ve školní jídelně, poskytování služeb v oblasti účetnictví, pronajímání nebytových prostor, ubytování, výroba keramických produktů.
Prvořadým úkolem školy je zajišťovat vzdělání a výchovu nastupující generace. Je také nedílnou součástí obce a měla by být jejím kulturním, uměleckýma sportovním zázemím. V tomto smyslu se v Rokytnici snažíme svou prací budovat školu jako moderní a dobře fungující organizaci.
V roce 2005 ve škole pracovalo 36 pracovníků, 24 pedagogických, 6 provozních zaměstnanců a 6 kuchařek ve školní jídelně.

Mgr. Zdeněk Dušek , ředitel školy

Autor dějin: Hudousek Petr, 2005©

Partneři a sponzoři
assk
frostfood
Lesy ČR
Ověřená firma
Rokytnice v Orl.horách
Sýpka - muzeum Orlických hor
Bühler CZ s.r.o. - Žamberk
Královéhradecký kraj