K cestě do Jičína mě inspirovalo podzimní KAPRADÍ, konzultace a praktické dílny v oblasti environmentální výchovy, které se konalo ve Valdštejnské lodžii v Jičíně - Sedličkách. Po návratu domů jsem se mrkla na web jičínských skautů, zda by pro nás uprostřed května měli volný termín v jejich srubu a měli! Jediný volný právě pro nás. A bylo vyřešeno!
***Jedeme za Rumcajsem! A do Prachovských skal!***
V pátek 15. května 2026 se nás na nádraží sešlo pětadvacet. Batožinu nám tradičně naložil na auto Míra Pavlišta, abychom se s tím vším, co jsme na víkend potřebovali, nemuseli tahat vlakem. Vše probíhalo hladce.
Náš vlak z Doudleb měl sice zpoždění, ale paní průvodčí napsala zprávu, aby na nás vlak do Jičína počkal. Jenže nepočkal a ujel nám. Hodina čekání na další spoj utekla s ochutnávkou zmrzliny a nakupováním skořicových šneků velmi rychle.
Na základnu jsme dorazili před osmou. Pravidla ubytování, zabydlování, večeře, proběhnutí po fotbalovém hřišti, tma a noční hra z pohádek o Rumcajsovi, Radimovo čtení před spaním a večerka.
Ráno nás čekal výšlap do Prachovských skal. Po rozcvičce a snídani jsme vyšli lipovou alejí k centru Jičína. Cestou jsme potkávali koně a kostýmované účastníky Valdštejnských slavností. Moc pěkná atmosféra.
Do Prachova, Skalního města, nás dovezl autobus.
První zastávka se svačinou byla pod Prachovskou jehlou. A pak už batohy na záda a šlo se pod Zadní Točenici a do schodů Myší dírou po žluté turistické značce na vyhlídku Českého ráje a vyhlídku Míru, odkud byly vidět trosky hradu Trosky. Nás nejvíce zaujalo hnízdo nějakého dravce. Císařskou chodbou se sešlo zase k Zadní Točenici, kde se odbočilo po zelené turistické na část Velkého okruhu, kolem Všetečkovy, Hakenovy a Rumcajsovy vyhlídky.
U Hlaholské vyhlídky jsme se napojili na červenou turistickou značku, která nás dovedla až do Muzea přírody Českého ráje, kde jsme měli domluvenou prohlídku. Po vyprávění ve vnitřní expozici jsme se vydali se síťkou na zahradu k tůňkám. Paní průvodkyně vylovila a do ruky nám dala na pozorování čolka horského a nymfu vážky. Vyprávěla o užovce obojkové, o veverkách, pozorovali jsme červenku a také želvy ve výběhu nebo žáby v teráriích. Ve skupinách jsme si potom prošli přírodovědný kvíz, ve kterém nejlepší z nás postoupili do slosování o ceny.
V místní restauraci jsme si dali pozdní oběd, nakoupili suvenýry a před čtvrtou hodinou vyrazili autobusem k Jičínu, kde jsme stihli navštívit Rumcajsovu ševcovnu pod Valdickou bránou..
Cestou zpět jsme u lipové aleje s úžasem a napětím pozorovali provazochodce - slacklinery, kteří se procházeli na 200 m dlouhých popruzích natažených mezi dvěma nejvyššími obytnými budovami 45 m nad zemí. Později jsme zjistili, že tato atrakce patřila k oficiálnímu programu historických slavností.
Po příchodu na základnu nám naše odrostlá mládež připravila večeři a vydala se do centra na Barokní zahradní slavnost s benátským ohňostrojem. Mladší si mohli vyšlápnout s Richardem na západ slunce na rozhlednu Milohlídku a pokud nechtěli, mohli odpočívat ve srubu a hrát hry. Večer jsme zakončili pokračováním četby o Rumcajsovi.
Ráno zase rozcvička, snídaně, balení a úklid. Hra Lesní bingo okolo srubu, výstup na Čeřovku a Milohlídku, chvilka na dětském hřišti.
.JPG)
V poledne jsme se prošli lipovou alejí, tentokrát směrem od Jičína, do Villy Libosad na oběd. Výtečná rajská polévka, šťouchané brambory s kuřecím plátkem a malinovka, to vše v proskleném interiéru s výhledem do zahrady.
Po obědě jsme se přesunuli k Valdštejnské lodžii na Valdštejnské letohrádky, které začínaly ve 14.00. U mluvícího kaštanovníku jsme se zaposlouchali do pohádky a po očku už sledovali, kudy na ty letohrádky. Pod schodištěm nás zaujal kovolitec. Předváděl řemeslo odlévání cínových vojáčků. A nejen to. Když jsme si nakreslili svoji vlajku, dostali jsme od něj cínového vojáčka do hry. Na nádvoří Valdštejsnké lodžie jsme si mohli hrát, shlédnout film v Theatronu, sledovat loutkové divadelní představení, vyzkoušet lukostřelbu, občerstvit se nebo se nechat zvěčnit v portrétomatu. Hráli okostýmovaní hudebníci a čekalo se na příjezd Albrechta z Valdštejna. Nám se ale čas krátil a s příjezdem Albrechta a jeho družiny jsme odcházeli k vlaku.
O půl čtvrté jsme z našeho vagónu, speciálně pro nás zadaného, Jičínu zamávali a těšili se domů. Cestou zpět žádné zpoždění, žádný ujetý vlak. Štěstí a sluníčko. A čekající rodiče na nádraží.
Děkuji dospělým pomocníkům, bez kterých by se tato výprava nemohla uskutečnit… Haničce, Hance a Mírovi Pavlištovým, Lucce Vávrové, Radce Holendové a Richardu Zakopalovi. Akce proběhla ve spolupráci ŠSK ZŠ Rokytnice v O. h. a MSOH Rokytnice v O. h. Děkujeme Městu Rokytnice v O. h. za příspěvky na ubytování, dopravu a vstupné pro děti.
Za Tuláky LH
Foto: R. Zakopal, L. Hamáčková, H. Pavlištová, A. Toncrová
