Dne 5.3. 2019 druhá a třetí třída v půl osmé ráno vyrazila do Brna na exkurzi Titaniku. Paní učitelky nenechaly nic náhodě a domluvily se s panem Toncrem, aby se stal pro ten den školním řidičem. Vědí, že pan Toncr má rád děti a jízdu podřídí jejich potřebám a zastaví bez protestu vždy, když je třeba. A ještě pomůže s dozorem. Mužský element mezi dětmi není nikdy na škodu. A nemýlily se. I přesto, že děti jely daleko, obě cesty proběhly naprosto bez problémů, komplikací a úplně plynule. Takže otázka cesty byla vyřešena.
Zůstávala otázka exkurze. Paní učitelky pevně věřily, že zvolily správné téma, ale přeci jenom, aby to nebylo pro děti moc složité. A i tady jim přálo štěstí. Děti byly nadšené! Zajímavou formou se seznámily s prvoukovými tématy Minulost, přítomnost, budoucnost a Vynálezy, které změnily lidem život, seznámily se s lodní dopravou a třemi nepotopitelnými loděmi. Před exkurzí byly děti seznámeny s tématem pomocí prezentace, knih, obrázků …. Samotná exkurze je vtáhla do minulosti. Ocitly se na palubě Titaniku, zajímaly se úplně o všechny detaily, dojímaly je příběhy cestujících a po exkurzi pečlivě zjišťovaly, jestli člověk, kterým se na chvíli staly (na vstupence měly napsáno jméno, kdo byly a ve které třídě jely) na Titaniku přežil. Velmi pečlivě plnily úkoly v Cestě za pokladem. Byly to tři hodiny času, kdy se nikdo nenudil, neztrácel pozornost a vnímal každou podanou informaci. Paní učitelky by mohly vyprávět a vyprávět, protože to i pro ně bylo velké množství zážitků a zvídavých otázek. Měly z dětí a celé výstavy velkou radost.
Po návratu byly děti tak plné dojmů, že je zpracovávaly do konce týdne. Každá volná chvíle i část výuky byla ještě stále věnována Titaniku. Kreslily se obrázky, psala povídání, tvořily se tzv. lapbooky= miniencyklopedie.
I přesto, že děti vnímají zkázu Titaniku jako tragedii i ony pochopily, že má toto neštěstí veliký technický a kulturní význam díky značným změnám v bezpečnosti lodní dopravy, které byly v reakci na tuto katastrofu provedeny a které v zásadě platí do dnes, a že vrak Titaniku nám bude navždy připomínat, jak pošetilá je každá lidská pýcha. AK
SLOVA DĚTÍ:
Je mi tady velké smutno, moc bych si přál znovu plout, být volný a krásný jako tenkrát. Sára O
Sedím na dně oceánu, rozpůlen, zničen. Už nevozím lidi, chráním pouze ty, kteří tady se mnou zůstali. Adéla O.
Nevěděl jsem o Titaniku, ale teď už jo. Je mi líto těch lidí a té výzdoby a nábytku, že umřeli a že se rozbil. Jáchym D.
Ahoj, jsem Titanic, ….no …teda jako začneme tím, že jsem se potopil do dost studený vody.J Ale zase jsem tady sám a nemusím vozit 2228 lidí.J Jo, ale s tou vodou to myslím vážně! To není sranda být v -2 stupních. Jo, jo, je mi obrovská zima. Ale v podstatě je mi fajn. Eliška Z.
Byl jsem nepotopitelná loď. Všichni si to mysleli. Já taky. Ale nakonec jsem se potopil. Byla to katastrofa! Teď ležím na dně oceánu sám a sám. A cestu do New Yorku jsem nesplnil. Verča H.
