Praotec Čech, Krok s dcerami a další bájné postavy ožily v loutkovém představení Staré pohádky české, které jsme si skvěle užili v naší škole ve středu 29.3.2023.
Žáci 5. třídy líčili svůj zážitek z pohledu loutky účinkující v příběhu:
Když se ráno otevřela dvířka přepravního boxu, oslnilo mě zářící sluníčko. Sluneční svit na chvilku zastínila velká ruka, která mě jemně vzala za tělíčko a pověsila mezi ostatní. Byli jsme v Rokytnici a za chvíli mělo začít naše vystoupení.
Měl bych se představit, jsem kašpárek a ta ruka patří našemu loutkoherci, který umí mnoho věcí, třeba měnit hlasy, skvěle se vyjadřovat a dobře zpívat. Já mám nejdůležitější funkci – provázet diváky celým dějem našich Starých pohádek českých od praotce Čecha až po kořeny přemyslovského rodu.
Najednou se otvírají dveře auly a hlasitě přicházejí děti. Naštěstí jsem připraven na svém místě, všechny herecké smysly zapnuty. Jsem trochu ve stresu, ale musím to zvládnout.
První zvonění, po chvilce druhé a hned třetí – začínám! Co nejvíc hysterickým hlasem napodobuji pláč. Děti se smějí, za břicha se popadají, přesně tak jsem to měl v plánu. Teď už vážným hlasem pronáším první věty své role… Pan loutkář mě vede, tahá za provázky, které pohybují mýma rukama, nohama a ústy.
Když zrovna nejsem na scéně, dívám se do hlediště a pozoruji, jak se děti zajímají o děj, který jsem jim vyprávěl. Někteří žáci vypadají unaveně a tak se tam na židlích neslušně protahují, snad i brzy usnou. Jiní se houpají a nás to opravdu ruší. Trochu mě to mrzí a myslím, že i našeho loutkáře. Naštěstí nejsou všechny děti tak nevychované a byly nám dobrým publikem. Nakonec jsme měli velký potlesk, od žáků druhého stupně školy ještě asi o trochu větší.
Jsem si jist, že se nám všem představení povedlo a jakožto vypravěč, kašpárek a vaše nejspíš nejoblíbenější loutka, si dovoluji říct, že po naší pohádce každý žák z Rokytnice už navždy bude znát počátky české historie.
Kolektiv žáků: Tamara a Jonáš, dále Terka, Majda, Honza, Vanesa, Zdenda a Matvii + pan učitel
